MATICE ZAŠOVSKÁ **************** trinitářský klášter

KROKY PRO DEMOKRACII

Na Den české státnosti, tedy na svátek sv. Václava (sobota 28. 9. 2019) vyhlásil spolek MILION CHVILEK celorepublikovou výzvu pod názvem Kroky pro demokracii. Rožnovský spolek Fujaré na tuto výzvu reaguje organizací hvězdicového putování ke kapli sv. Cyrila a Metoděje na Radhošť. Protože se akce nazývá KROKY pro demokracii, půjdeme pěšky a toto putování je třeba načasovat tak, abychom se u kaple sešli ve 14:30.

Fujaré pořádá a Matice zašovská se přidává.

Účastníci, kteří vyrážejí společně pěšky ze Zašové, se sejdou „v Makytí„ 28. 9. v 7 hodin ráno. Čeká nás výšlap dlouhý 21 km. Cesta vede cyrilometodějskou poutní stezkou spojující Sv. Hostýn a Radhošť. Akce je však možno se účastnit i individuálně a na Radhošť je možno se vypravit z kteréhokoliv místa, ale snahou by mělo být sejít se v cíli ve 14:30.

MZ je spolek nepolitický – sluší se, aby podporoval takovou akci, není to proti jeho stanovám? Není. Akce se nekoná na podporu konkrétní politické strany, ale na podporu demokracie a ta se týká všech (a občanských spolků obzvlášť).

Není to zbytečné gesto, copak nám demokracii někdo bere? Poučme se v historii: v r. 1951 obdržel tehdejší předseda našeho spřáteleného spolku Matice radhošťská strohé úřední oznámení, že „další trvání spolku není opodstatněno“.  Podobně byla ukončena činnost nejen poutních Matic (včetně té Zašovské) ale naprosté většiny všech spolků a organizací. Najednou „nebyly potřebné“!

Demokracie v naší zemi v té době stále formálně trvala - probíhaly přece volby, měli jsme obecní zastupitelstva i parlament... Nevyšel žádný zákon, který by říkal: „Od toho a toho dne bude zrušena demokracie a následně budou zakázány všechny občanské organizace“ – a přesto se tak dělo! Přechod od demokracie k totalitě byl sledem postupných kroků, vyústěním trendu, který započal zdánlivě nenápadně a jakoby „s podporou lidu“.

Ten pochod se tedy nekoná proto, abychom si cosi „vymanifestovali“ ale abychom si něco připomněli. A sice to, že demokracie není samozřejmá a je velmi zranitelná. Není tak dávno, kdy organizace jako náš spolek nesměly existovat, protože ony byly přece demokratické a pro totalitu je demokracie nepřijatelná. Pro nový režim bylo nežádoucí, aby se lidé setkávali třeba i na tak nevinných akcích, jako jsou organizovaná poutní procesí. A nebyla to „vymoženost“ pouze období budování socialismu. I takový známy reprezentant osvícenství, jakým byl císař Josef II., všechny poutě zakázal. Nekompromisně a pod pokutou. Mocipáni, kteří mají pocit, že pouze a právě oni jsou těmi „osvícenci“, kteří mají patent na rozum a kteří vědí nejlépe, co je pro lid dobré, ti vždy neradi viděli, když se lidé sami organizovali a když se spolu setkávali.

Proč Kroky pro demokracii vedou právě do radhošťské kaple?

Je v tom mnohá symbolika a nejeden důvod. Čím je Čechům Říp, tím je Moravanům Radhošť. V roce 1862, v předvečer tisícího výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu, se na Radhošti měla konat Všeslovanská pouť. I když úřady na poslední chvíli vydaly zákaz uskutečnění této národní slavnosti, sešlo se na vrcholu hory, kde v té době ještě nebylo nic než starý kamenný kříž, na 15 000 lidí. Jednalo se o největší shromáždění spojené s počátky národního obrození.

V roce 1868 byl z Radhoště vylomen kamenný kvádr, která se spolu s kamenem z Řípu stal základním kamenem Národního divadla. V roce 10. výročí Československé republiky navštívil radhošťskou kapli T.G. Masaryk jako první a doposud jediný z našich prezidentů. Na památku této události nechal spolek Matice radhošťská umístit na kamenné průčelí kaple pamětní bronzovou desku v podobě státního znaku. Na vedlejší straně vstupu do kaple je bronzová plaketa s portrétem primase českého a arcibiskupa pražského Josefa kardinála Berana. Komunistický nedemokratický režim mu nedovolil v jeho milované vlasti ani žít a působit, ale ani zemřít. Nesměl zde být dokonce ani pohřben. Teprve po znovuobnovení demokracie se mohly jeho tělesné ostatky vrátit do vlasti. V roce 1969 krátce před svou smrtí starý a nemocný kardinál, vězeň nacistického i komunistického režimu, napsal v souvislosti se sebeupálením Jana Palacha:

„Byla to láska k naší vlasti, touha po její svobodě, byl to úmysl vyburcovat její mravní síly, byla to věrnost dějinám našeho ušlechtilého a statečného lidu, byla to snaha zajistit mu pokrok a mír. Tento zářný ideál je jako prapor, který se předává z ruky do ruky. Ten si musí přivlastnit každý z vás, pro ten musíme všichni žít společně, v klidu a s důvěrou. Buďme národem dobrým a statečným. Otevřme mladým cestu k naději. Kdybych snad už nemohl víc mluvit, považujte tato má slova za můj odkaz. Neodmítejte ho, nezapomínejte na něj. Vzhůru srdce, synové a dcery, bratři a sestry, vzhůru srdce!“ 

Ne jen tyto osobnosti našich dějin, ale i samotná kaple muže být symbolem a důvodem, proč v sobotu 28. září - v Den české státnosti - míří Kroky pro demokracii právě k ní.

Valaši sobě.

Výjimečnost této kaple nespočívá pouze v tom, že je nejvýše položeným chrámem u nás, ale zvláště v tom, že nevznikla z nařízení světské nebo církevní vrchnosti nebo z peněz bohatého mecenáše, který by si chtěl tímto způsobem vystavět „pomník“. Kaple na Radhošti vznikla ze svobodného rozhodnutí, z vůle a z peněz našeho lidu. První podnět ke zbudování sousoší sv. Cyrila a Metoděje na vrcholu této hory zazněl na onom úřady zakázaném a přesto uskutečněném mnohatisícovém shromáždění 13. srpna 1862. Samotná kaple na Radhošti vznikla z podnětu frenštátského občana Hynka Fialy. Svůj návrh na založení výboru pro výstavbu kaple přednesl na schůzi spolku OBČANSKÁ beseda a jeho návrh byl demokraticky – tedy hlasováním – přijat.