Jdi na obsah Jdi na menu
 


Trinitářské střípky

17. 6. 2017

(Publikováno v prosinci 2016) 

Mnozí lidé rádi procházejí starožitnictví. Shánějí ty samé věci, kterých byly ještě nedávno plné půdy a kterých jsme se lehkovážně zbavovali. Kolik toho skončilo na smetišti, v popelnici, v kamnech. Všechno se však koupit nedá, proto i když si z „antiku“ doneseme třeba malovaný starý kafemlýnek, nebude to už nikdy ono, nebude jako ten, jehož klika byla ohlazená dlaní naší maminky i babičky...

Tím spíše si naši ochranu zaslouží naše nemovité stavební památky, protože jiné už v žádném starožitnictví nekoupíme.

Letos se uskutečnil ve vnitřním dvoře zašovského trinitářského kláštera první archeologický průzkum. Sondy odkryly dvě vrstvy štětové dlažby a nalezeny byly i nějaké skleněné a keramické zlomky, jeden dokonce s trinitářským znakem. (Archeologové byli z těch trinitářských střípků nadšeni.) Tento měsíc klášter navštívili odborníci z Národního památkového ústavu - kvůli stavebně-historickému průzkumu, který zde proběhne v příštím roce.

Máme tendenci dívat se na lidi z těchto institucí jako na „potížisty“, kteří jen komplikuji život investorům, zdržují a prodražují práci. Ale ruku na srdce, jak by asi dnes vypadala naše města, nebýt všech těch „památkářů“? Co by třeba z historických náměstí zbylo do dnešních dnů?

Blíží se datum 17. prosince – den, kdy byl papežem Inocencem III. (roku 1198) potvrzen nově vzniklý řád, jehož prvořadým posláním byla záchrana křesťanů z muslimského zajetí. Trinitářské střípky, to nejsou jen ty skutečné střepy, co po staletí ležely někde v navážce pod dlažbou klášterního dvora. To jsou také zlomky informací, které se nám o působení tomto řeholním řádu u nás dochovaly. Není jich mnoho a má to svou příčinu. Při rušení trinitářského řádu vzaly vesměs zasvé i klášterní knihovny a archivy.

Neuškodí udělat si malou inventuru: Trinitářský klášter v Praze už neexistuje. Po vybydlení armádou byl zbourán už v r. 1899.  Klášter v Bratislavě sloužil nějaký čas jak správní župní budova, ale už také neexistuje.  Klášter v Ilavě vznikl přestavbou starého hradu, po zrušení kláštera byl přestavěn na vězení a jako věznice slouží doposud.  Malá trinitářská komunita působila krátce i ve Štěnovicích u Plzně, zde se však nejednalo o plnohodnotný klášter. Čtveřice mnichů užívala upravený objekt panské sýpky. Podobně malá komunita trinitářů působila též v Holešově ale i zde se jednalo pouze o rezidenci, tedy o jakési „detašované pracoviště“.

Ten stručný přehled jsem uvedl proto, abychom si uvědomili, na co možná zapomínáme: náš trinitářský klášter je svou rozlehlostí a autentičností skutečně ojedinělou památkou. Ostatní stavební objekty upomínající na působení trinitářského řádu u nás jsou mnohem mladší, menší nebo už zcela zanikly. S jedinou výjimkou: snad nejznámější sousoší Karlova mostu, to s populární postavou Turka, jinak vzniklé k poctě zakladatelů Trinitářů, zhotovil F. M. Brokoff už roku 1714, tedy ve stejném roce, kdy bylo započato se stavbou našeho kostela. 

Josef Krůpa

Zašovské noviny - prosinec 2016